Jdi na obsah Jdi na menu
 

Přílohy - 2. část

 Příloha č. 9: Národní Jednota

 

Informace o činnosti Národní Jednoty a o práci Jana Máši pro Národní Jednotu jsou podloženy písemnostmi založenými v jeho pozůstalosti a dále vycházejí z údajů uvedených ve Věstnících a v knize Rudolfa Kryčera Jihomoravští hraničáři. Věstníky byly vydávány měsíčně v podobě časopisu a následně byly zahrnuty do sborníku – Věstník Národní Jednoty pro jihozápadní Moravu za ten konkrétní kalendářní rok. Věstník  vycházel jako mnohosetstránková vázaná kniha s podrobným rozborem národnostní, hospodářské, školské... situace. To vše v obecné rovině – za Jižní a Západní Moravu, dále podle okresů, kterých bylo tehdy podstatně více než dnes, a následoval podrobný rozbor podle vesnic. Dále ve věstnících byl uváděn seznam všech akcí Národní Jednoty, přednášek (kdy, kdo a kde přednášel na jaké téma), schůzí (včetně zápisů ze schůzí), byly uvedeny články nejen o tom nejpodstatnějším, co se kde stalo, ale i drobné zprávy a spousta inzerátů. Samozřejmě že nechyběl ani ekonomický rozbor a to nejen stav účtu, ale podrobné, jmenovitě uvedené údaje o příspěvcích, darech, sbírkách atd.

Kniha Rudolfa Kryčera Jihomoravští hraničáři na rozdíl od Věstníku popisuje situaci pouze v problémových vesnicích a městech (ryze německých nebo smíšených) kolem státní hranice se zaměřením  na rok 1918 až 1925. Popisuje složité a těžké období prvních šesti, sedmi let samostatné Československé republiky z pohledu českých občanů, resp. českých menšin. Rozebírá národnostní otázky, otázky českých škol a otázky vzniku, udržení a ochránění Čsl. republiky. V následující tabulce jsou uvedeny počty německých a českých obyvatel žijících ve smíšených vesnicích v roce 1900, 1910 a 1921. Počty obyvatel žijících v ryze českých vesnicích nejsou do celkového počtu obyvatel zahrnuty. Takže čísla nevyjadřují skutečný počet obyvatel žijících v jednotlivých okresech.

 

 

Okres

Rok

Počet obyvatel

německých

českých

 

Pohořelsko

1910

15.292

654

1921

11.986

2.665

 

 

Mikulovsko

1900

36.087

785

1910

31.619

597

1921

30.922

2688

 

 

Jaroslavsko

1900

22.155

325

1910

23.694

280

1921

22.986

1.366

 

 

Hustopečsko*)

1900

4.197

419

1910

5.414

498

1921

7.495

1.569

 

Moravské Krumlovvsko

1910

10.319

14.128

1921

8.260

19.230

 

 

Znojemsko

1900

26.537

15.737

1910

26.163

15.973

1921

22.912

17.343

 

 

Vranovsko

1900

8.114

1.257

1910

7.920

1.157

1921

6.813

2.526

 

Jemnicko**)

1910

3.406

10.272

1921

2.658

11.280

Slavonicko

1910

9.356

734

1921

7.506

2.190

 

*)  údaje jsou obzvlášť zkreslené, protože do Hustopečska spadalo 18 vesnic, z toho bylo 10 ryze českých. V roce 1921 žije v této oblasti 64 % Čechů. Ale v samotných Hustopečích pouze kolem 10 %

**)Jemnický okres je rovněž výrazným českým okresem. Spadá pod něj 36 obcí, z toho je 23 českých. Při sčítání lidu v roce 1910 zde žilo 75 % Čechů, v roce 1921 již 81 % z celkového počtu obyvatel.

p_35.jpg  p_36.jpg

Jedná se o článek z Věstníku č. 6 z r. 1917 V. Nejedlého o Jazykových poměrech v obcích na Moravě

p_37.jpg

p_38.jpg  p_39.jpg

Věstník Národní Jednoty pro jihozápadní Moravu z roku 1909

p_40.jpg  p_41.jpg

Stránky z Věstníku Národní Jednoty pro jihozápadní Moravu z roku  1909

 

Z údajů uvedených ve Věstnících a v knize Jihomoravští hraničáři vyplývá, že na počátku 20. století nejvíce strádali čeští občané ve Znojmě, následně v Mikulově a Vranově, pro které bylo Znojmo vzorem.

V čele znojemské radnice, tak jak je uvedeno ve Věstníku z r. 1909 stál německý purkmistr dr. Homma. Radnice zakázala Čechům:

  • prodejní místa na tržnici, tedy Češi nesměli na tržnici prodávat,
  • vylepovat plakáty ve vývěsce radnice,
  • české nápisy na pomnících na hřbitově,
  • organizovat schůze a výlety,
  • chodit do parku a na korzo (odtud je vyhazovali a následně zbili),
  • dále radnice přikázala odstranit českým živnostníkům ze svých obchodů a domů české nápisy, nahradit je německými, jinak že budou jako živnostníci bojkotováni,
  • dále radnice zakázala Sokolům nosit kroj,
  • 3.11.1909, kdy byla otevřena Česká zimní škola ve Znojmě, byla výuka přerušena a škola zapečetěna, přestože škola byla schválena a byly vyřízeny všechny náležitosti,
  • stalo se, že lidé, kteří poslali dítě do české školy, byli z města vypovězeni a pokud neodešli do 24 hodin, byli s celou rodinou vyvedeni za hranice města,
  • a nebo na rodiče, kteří jen zapsali dítě do české školy, byl vyvinut brutální nátlak. Když se jednalo o dělníky, byl zaměstnavatelům poslán dopis s požadavkem, aby si v továrně udělali pořádek,
  • Němci se dokonce odvážili požadovat po armádě, která tam pořádala manévry, aby vojáci nemluvili česky. Vojsko tehdy prý odtáhlo o 4 dny dříve, než mělo v plánu,
  • a v roce 1905 Němci vytloukali okna českých spoluobčanů, na ulicích je napadali a bili do krve. Češi prý nemohli vůbec vycházet ven. Nakonec museli zasáhnout četníci a vojsko.

Rudolf Kryčer ve své knize uvádí, že čeští lidé žijící ve Znojmě se od roku 1885 snažili o otevření české školy. Popisuje, čím vším si museli projít a jaký nátlak byl na ně vyvíjen nejen ze strany městské radnice, ale i ze strany okolních rakouských vesnic a měst. Jejich snaha byla korunována úspěchem až po třiceti létech (1905/1906), po předchozí velmi účinné  intervenci ve Vídni. Němci byli zdrceni schválením české školy, a proto se vedení radnice odvolalo (neúspěšně) až k nejvyššímu správnímu soudu ve Vídni. Následně byla otevřena i mateřská škola a v roce 1907 byly vyřízeny všechny náležitosti pro zimní hospodářskou školu. Národní Jednota se na této akci  i finančně značně podílela. Při slavnostním zahájení do školy ale vnikli Němci, vyhnali učitele i žáky a místnosti byly magistrátem zapečetěny. Trvalo celý rok, než mohlo být započato s výukou.

 

A jak to bylo ve Znojmě po skončení 1. světové války? Cituji z výše uváděné knihy „Když pak po hrůzném prolévání krve nastal slavný den 28. října 1918, tu ho Znojmo neslavilo s jásajícím národem, neboť přičiněním poslance Teufla utvořen z poněmčené jižní Moravy samostatný kraj Německého Rakouska, který se odtrhl od ostatní země a prohlásil Znojmo svým hlavním městem, Teufla pak krajským hejtmanem. Teuflovci zabrali ihned znojemské úřady, vymáhali od úřednictva přísahu pro Rakousko a zpěčující se úředníky české suspendovali.

Avšak znojemští Čechové se nezalekli, ještě 28.října večer sešli se v Besedě a zřídili Okresní národní výbor. Při národním výboru bylo brzy zřízeno čsl. místní velitelství, které z vojínů, vracejících se Znojmem domů, formovalo české vojenské oddíly. Ale zřízení samostatného čsl. vojska vyvolalo nedůvěru u vlády Teuflovy, která z opatrnosti povolala si na pomoc t.ř. Marinenwehr z Vídně“. Tito vojáci se brzy stali postrachem všech obyvatel, obsadili i okolní vesnice a dokonce někde i stříleli po Češích. Znojemský Národní výbor proto v Praze i v Brně žádal o obsazení Znojma českým vojskem. Nakonec až 15.prosince došlo k obklíčení Znojma a následující den vjel do města obrněný vlak. Vídeňské jednotky společně s Teuflem v rychlosti utekli.

Znojemští Češi dovedli využít vzniklé situace a další vývoj tam byl už jen příznivý (na rozdíl od jiným vesnic). Jako např. v Hodonicích, kde žilo v roce 1921 772 Němců a 86 Čechů, kteří bydleli většinou kolem nádraží. Němci té oblasti posměšně říkali Klein Prag - Malá Praha. Vesnice měla faráře, sice národnosti české, ale prý nestranného, kterému po válce němci několikrát vytloukli okna, až se nakonec z toho zbláznil. A když 28.října 1922 chtěli v české škole oslavit st. svátek, tak tam vtrhli Němci a násilím donutili učitele odstranit vlajku a portrét prezidenta. V další vesnici v Milfronu roce 1921 ztloukli učitele a přepadali děti jdoucí do školy. V Šatově, který byl ryze německý, se před převratem nikdo ani neodvážil promluvit česky, i když pár českých dělníků pracovalo v cihelně a u sedláků. Ti živořili v bídě, vydělané peníze prý propili a jejich děti se v německé škole (pokud ji vůbec navštěvovaly) odnárodnily. (V roce 1910 tam z cca 700 obyvatel žilo pouze 10 Čechů.)

 Dále určitě stojí za zmínku Vranovská Ves. Přestože byla pod vlivem Znojma, české děti tam měly českou školu a v roce 1922 byla brněnskou Národní Jednotou dokonce zřízena mateřská školka. Politická a národnostní situace ale ve Vranovské Vsi už nebyla tak ideální. Prý mnoho Českých lidí, závislých na Němcích, hovořilo sice česky, ale národnostně prý byli nespolehliví. A v roce 1924 byly na vranovských domech stále dvojjazyčné nápisy. (Tehdejší Čsl. legislativa to ale umožňovala.)

 Lednice, Valtice, Mikulov – pro tato města bylo Znojmo vzorem. V roce 1910 žilo v Lednici a Valticích kolem 20% Čechů, v Mikulově kolem 10% a Znojmě kolem 11 %. Po převratu v roce 1918 se tato města rovněž přihlásila k vytvoření Německého Rakouska. A stejně jako Znojmo byla nakonec vojensky obsazena Slováckou brigádou. V Lednici byl ale další vývoj rozdílný oproti Znojmu. Ani obsazení vojskem nepomohlo, všechno české úsilí bylo zmařeno, radnice zde i nadále zůstala pod německým vedením. A navíc se v knize hovoří o několika chybách, které se tam udělaly – zahradnická škola zůstala i po převratu německou školou a na lednický velkostatek byla uvalena nucená správa, která byla sice později odvolána, protože nebyla v souladu s právními předpisy. To mělo za následek znepřátelení knížete Lichtenštejna,  známého svou štědrostí a dobročinností. A pro německé obyvatele to byl důkaz české slabosti vedoucí k ještě větší protistátní zarputilosti a německé rozpínavosti. A dopad to mělo na ty nejchudší. Cituji: „Jest přirozeno, že tento zvrácený postup na naší straně nemohl ani mravně, ani hmotně vésti k posílení naší menšiny, čehož dlužno litovati tím více, že tvoří ji právě z chudých nejchudší: zemědělští dělníci na velkostatku Lichtenštejnově a u německých sedláků, podruzi domkaři a železniční zřízenci. Srdce se ti svírá, slyšíš-li, že v zimě mnozí z nich nemohou do naší školy ani děti posílat, neboť zůstávajíce každoročně od podzimu do dubna bez zaměstnání, nemohou jim opatřiti ani nepotřebnějšího šatu a obuvi. Málokde jest tolik bídy jako mezi našimi v Lednici a omezení výroby v poštorenské šamotce situaci ještě zhoršilo...“

Valtice – bývalé Lichtenštejnské panství - byly k Československé republice připojeny až v létě roku 1920. Připojením prý hodně ztratily, neboť dříve byly místem okresního soudu a střediskem 18 vesnic. A najednou k Valticím patřila jen jedna obec. A živnostníci, ti se houfně stěhovali do Rakouska. Na knížete Lichtenštejna nemohli ani jeho úředníci, ani samotné Valtice zapomenout. Valtice by prý nebyly tím, čím tehdy byly. Vždyť jeho nákladem byl zřízen vodovod, elektrické osvětlení, cesty, parky, škola... Takže st. svátek  28. října se ve Valticích neoslavoval. Ale knížecí narozeniny ano.

Mikulov – česká menšina začala v Mikulově žít až po převratu, až po obsazení města Slováckou brigádou. V dubnu 1919 byl zde zřízen odbor Národní Jednoty, následovala česká škola a školka, Sokol, Občanská záložna atd. Ale zásluhu na tom prý mělo jen pár nadšenců, jinak mezi Čechy nebyla soudružnost a nejevili ani zájem o práci pro českou menšinu. Národnostní otázka pro ně příliš neznamenala.

Do Hustopečí jezdil Jan Máša pravděpodobně často. Přestože v Hustopečích v době Rakousko-Uherska žilo pouze kolem 11 % % Čechů ( r. 1900: 3.223N, 354 Č) byl tam založen Čtenářský spolek, Národní Jednota, česká škola, Sokol, Alfons Mucha tam vystavoval svá díla a nebo tam žil bratr prezidenta Masaryka tiskař Ludvík Masaryk, který tam tiskl bratrova vědecká díla ( LN ve svém dlouhodobé seriálu o TGM uvedly, že tiskárnu mu pořídil TGM z dědictví po svém studentu).

V roce 1909 v Hustopečích vedl Národní Jednotu farář Juren. Ten s brněnským ústředím, tedy s Janem Mášou připravovali zřízení české školy. Zásluhou okresního komisaře Št. Slavotínka, který zastupoval okresního hejtmana, byla žádost o zřízení školy velice rychle kladně vyřízena. Ale Št. Slavotínkovi to přineslo disciplinární řízení, okamžité přeložení do Uh. Hradiště, a když začala 1. sv. válka, přestože neměl být mobilizován, musel okamžitě narukovat. A samotné zřízení školy se stalo signálem k protičeským bouřím. Stejným, jako ve Znojmě. Nakonec německé řádění vyvrcholilo v neděli 3. října 1909 kdy asi 150 Němců vniklo do Národního domu, kde byla schůze Národní Jednoty, přítomné prý ztýrali, rozehnali a majetek hostinského poškodili. Projednávalo se to až na „moravském sněmu“. A byla svolána celá řada schůzí Národní Jednoty – prý „mohutný tábor lidu“ byl ve Velkých Pavlovicích. Jako řečník na něm vystoupil i Jan Máša, který ve svém projevu prohlásil, že česká škola měla být již dávno ve městě, jako jsou Hustopeče, ve kterém je 140 českých domů. Autor knihy v dalším textu velmi opatrně vyslovuje kritiku na následky proslovu – bouřlivé proslovy následně zavinily utrpení vlastních lidí. Po převratu se i Hustopeče hlásily ke Znojmu. Takže přítrž německému řádění udělala až Slovácká brigáda se dvěma kulomety umístěnými na náměstí. Ale další vývoj nepokračoval, jak se očekávalo, Národní výbor sice vznikl, nebyl ale dost důrazný. Ještě v roce 1924 byly v některých úřadech převážně němečtí úředníci, kteří se nemínili přizpůsobit novým poměrům. 

p_42.jpg  p_43.jpg

Z Věstníku Národní Jednoty pro rok 1910. Problémy, které provázely otevření školy v Hustopečích a ve Znojmě byly uvedeny nejen v knize Rudolfa Kryčera Jihomoravští hraničáři, ale i ve Věstníku Národní Jednoty

 

Prostě všude to bylo stejné, v Zaječím  v roce 1922 byla brněnským ústředím svolána schůze Národní Jednoty k založení české školy. Účastníci byli rozehnáni a před německými násilnosti se uchýlili na nádraží. Dokonce prý po nich i bylo stříleno. (Byl tam mezi nimi i Jan Máša, když schůze byla svolána brněnským ústředím?) A po otevření školy byly na české obyvatele vyvíjeny stejné násilnosti, jako všude jinde. Mohli bychom pokračovat  třeba Šumicemi, ve kterých ještě v roce 1923 v místních volbách získali Češi pouze 2 mandáty z 15, atd......

Jak vyplývá to z níže uvedeného úryvku z Valné schůze Národní Jednoty, otázka českého školství byla aktuální ještě i v roce 1930. To proto, že  německé školy byly na vině, že se z českých dětí stali němečtí občané, kteří v další generaci neměli už ani potuchy, že jejich předci byli Češi.

 

 

Úryvek z Valné schůze NJ pro jz. Moravu v Brně 29. června 1930

Národní jednota pro jz. Moravu se sídlem v Brně, jíž předsedal Jan Máša, čítala v roce 1930 742 místních odborů, z toho 114 hraničářských. Počet členů v jednotlivých odborech činil 46 920 a v ústředí 680, takže celkem se jednalo o 47 600 osob. Odbory NJ založily 72 zábavných kroužků, 38 divadelních, 6 pěveckých, 10 hudebních, 9 dámských, 2 kulturní, 3 turistické a 9 spořitelních. Počet okrsků byl rozšířen o jeden ve Vranově  n/D s nově založenými 8 hraničářskými odbory...

NJJZM věnovala velkou péči hraničářskému školství. Počátkem školního roku 1929-30 otevřela nové školy: v Nových Mlýnech, v Salavicích, ve Vlasaticích, v Popicích, ve Vratěníně, Uherčicích a měšťanské školy v Lubnici a v Chornicích. Celkem spravovala v oblasti NJ pro jz. Moravu 125 obecných škol s 217 třídami a 12 poboček, 29 škol měšťanských s 82 třídami, 13 pob. a 12 učebních běhů (8 372 dětí):

1.      inspektorát Brno: 44 škol obecných s 73 třídami a 7 měšťanských s 21 třídami a 3 učební běhy a 4 pobočky

2.      inspektorát Jihlava: 15 škol obecných s 42 třídami a 8 pob., 6 měšťanských s 18 třídami, 5 pob. a 3 učební běhy

3.      inspektorát Jindřichův Hradec (okres Dačice a M. Budějovice): 18 škol obecných s 24 třídami, 3 měšťanských se 7 třídami a 1 učebním během

4.      inspektorát Znojmo: 35 škol obecných s 61 třídami a 4 pob., 7 měšťanských s 21 třídami, 2 pob. a 4 učební běhy

5.      inspektorát Moravská Třebová: (okres M. Třebová) 14 škol obecných s 20 třídami, 6 měšťanských s 15 třídami, 1 pob. a 3 učební běhy.

Mimo škol obecných a měšťanských zřídila celkem 102 mateřských škol s 2 229 dětmi. NJ podporovala také 4 živnostenské školy pokračovací a 3 školy hudební. Lidová malírna v Telči zaměstnávala v dílně 12 malířek keramiky. Žákům z chudých rodin poskytovala školní potřeby, ošacení a vánoční nadílky (v roce 1930 v hodnotě přes 140 000 Kč). Odbory NJ pro jz. Moravu vlastnily 87 hraničářských knihoven s 12 874 svazky. Četné knihovny propůjčila také jako základ obecním knihovnám. Při knihovnách zřizovala také čítárny, pořádala přednášky (celkem 905) a vzdělávací kurzy. Divadelní kroužky zahrály 685 představení a 228 odborů vlastnilo jeviště. Hospodářská činnost sestávala ze zakládání ovocnářských a štěpařských školek, kursů šití, kurzů hospodyňských, hospodářských výstav, vysazování stromků, zakládání sušáren ovoce, okrašlování obcí a jejich zalesňování, z chovu drůbeže, včel, dobytka, meliorací atp. Největší zájem samozřejmě jevila o pozemkovou reformu a dosazování českých lidí do pohraničí. Za tímto účelem uvedla do běhu «Pachtovní a kolonisační družstvo» a «Stavební a bytové družstvo». Obě družstva zajišťovala českému obyvatelstvu půdu, domky anebo byty. Přes veškerou snahu a agitaci zůstávala podle vyjádření NJ „česká veřejnost nevšímavá”.

 

Několik dobových inzerátů ze stránek Věstníků Národní Jednoty:

p_44.jpg  p_45.jpg

p_46.jpg  p_47.jpg

p_48.jpg  p_49.jpg

p_50.jpg

 

 

 

Příloha č. 10: Členství v Zemské školní radě

p_54.jpg

Poděkování za práci v Zemské školní radě v Brně, ve které byl Jan Máša členem

 

Příloha č. 11: Členství ve Svazu Československých měst v Praze

 

p_55.jpg

Svaz Československých měst v Praze zvolil Jana Mášu za člena stálého výboru

 

Příloha č. 12: Jmenování členem širšího výstavního výboru

 

p_56.jpg

Jmenování je z doby, kdy Jan Máša byl již v důchodu a do konce života mu zbývaly 4 měsíce

 

Příloha č. 13: Dopis Spolku českých úředníků zemských

 

Jan Máša ve své závěti myslí i na Spolek úředních zřízenců města Brna, kterým odkázal částku 1.000 K. Kromě tohoto Spolku úředních zřízenců existoval v Brně i Spolek českých úředníků zemských, ve kterém byl Jan Máša krátkou dobu předsedou. Z roku 1910 se dochoval dopis, kterým jednatel a místostarosta tohoto spolku žádají Jana Mášu, aby odvolal svou rezignaci na funkci předsedy spolku, protože by to mohlo vést až k pohřbení spolku. Jak to dopadlo už dnes nezjistíme. Jen víme, že českým brněnským úředníkům Jan Máša nic neodkázal. Možná už spolek neexistoval a nebo že by to bylo těmi nepřáteli JM, kteří byli  mezi zemskými úředníky a patřili mezi členy spolku?

p_57.jpg  p_58.jpg

 

Příloha č. 14: Fotografie rodiny Jelínkových :

 

p_59.jpg           p_60.jpg

                                                                                                                     Libuše Jelínková roz. Mášová                                                     

p_61.jpg   p_62.jpg

                       Libuše Jelínková                       Babička se snachou a vnučkou (Irina, Monika a Libuše Jelínkovy)  

 

Příloha č. 15: Jan Máša v Telči

1-masa-telc.jpg

2-masa-telc-1.jpg

 

Příloha: Další informace a zajímavosti k rodokmenu Mášových:

MUDr. František Hussa:

  • nar. 15.8.1810, zemř. 21.8.1873
  • 1. manželka: Ludmila, roz. Bieber, nar. 1.6.1817, zem. 6.6.1850, odd. 30.8.1842 ve Vídni
  • děti z tohoto manželství:
  1. Marie, Ludmila, Anna, Karolína, nar. 28,12,1843 ve Vídni, provd. 6.12.1866 v Kostelci n. Černými Lesy za Ferdinanda Pittera, zemř. 24.10.1901
  2. Oskar, Maria, August, nar. 8.12.1846, zemřel v říjnu 1909 v Americe
  3. Zdenko, Maria, Josef, nar. 14,3,1848, zemř. v roce 1883 v Americe jako svobodný
  • 2. manželka: Johana, roz. Křížová ze Zásmuk, nar. 13.5.1827, zemř. 28.1.1881, provd. 15.2.1852 v Kouřímě
  • děti z tohoto manželství:
  1. Richard, Emil, Napoleon, nar. 1.3.1853, zemř. 23.7.1904 jako penzionovaný setník  v Terstu, bezdětný
  2. Augusta, Antonie, Johanna, nar. 9.7.1856 v Kostelci  n. Černými Lesy, prov. 24.11.1874 tamtéž za Dr. Františka Vicenu, nar.3.9.1846, zemř. r. 1919, syn Rudolfa Viceny, finančního rady v Brně na Ponávce č. 16. Augusta zemřela v r. 1911.
  3. Eugenie, Josefa, Johanna, nar. 6.11.1859 v Kostelci n. Černými Lesy, provd. za Antonína Wernyho
  4. Rudolf, nar. 1.10.1861, zemř.7.7.1862

Ferdinand Pitter:

  • kupec a mlynář v Kostelci n. Černými Lesy, vlastnil pole v Jihlavě, nar. 11.1.1844 v Jílovém, zemř. 1.4.1892 v Jihlavě
  • oddán s Marií, roz. Hussa 6.12.1866 v Kostelci n. Černými Lesy
  • děti:
  1. Richard, nar. 21.8.1867, odd. 6.9.1895 v Jihlavě s Marií Štěpánovou, 20.4.1911 v Nových Benátkách (Dražice)
  2. Zdenka, nar.  27.9.1874, zemř. 5.4.1936,  provd. 2.6.1894 v Jihlavě za Jana Mášu, nar. 24.6.1867, zemř. 27.2.1933
  3. Jaroslav, nar. 7.11.1876, zemř. 11.1.1914, oddán s Marií Pitterovou vdovou po Richardu Pitterovi
  4. Marie, nar. 6.12.1877, provd. 21.8.1902 za Antonína Drába, nar. 12.6.1873
  5. Ferdinand, nar. 6.9.1880, zemř.  30.9.1881
  • bratři Ferdinanda Pittera:
  1. Bohumil Pitter, mlynář v Rožmitále, později ve Vysokém Mýtě
  2. Josef  Pitter, hostinský v Kostelci n. Černými Lesy

Antonín Dráb:

  • nar. 12.6.1873 v Borku u Dačic, zemř. 21.2.1928, odd. s Marií Pitterovou 21.8.1902
  • děti:
  1. Ludmila, nar. 2.11.1905 ve Ždánicích
  2. Jaroslav, nar. 16.1.1907 ve Ždánicích
  3. Zdeněk, nar. 5.6.1910 v Hrotovicích (bydlel v nájmu od konce 2. sv. války do roku 1976 v Brně na Krondlové 28
  4. Drahomíra, nar. 27.6.1914 v Klimkovicích
  5. Marie, Květa, nar. 25.12.1919 v Klimkovicích

                                                                          

Příloha: Návštěva pravnučky Jana Máši v redakci Jihlavských listů – r. 2017

p_63.jpg

Rok 2017 - 150. výročí narození Jana Máši a 125. výročí zahájení vydávání Jihlavských listů.

 

Příloha: Přemysl Máša

 

p_52.jpg

 

p_53.jpg 

 Příloha :

Vážený pane Posekaný, vážená rodino,

posílám stránku z Jihlavských listů, v níž jsme napsali o úmrtí paní Matouškové. Budeme si jí navždy vážit.

S úctou

Petr klukan

S přátelským pozdravem

Petr klukan, šéfredaktor Jihlavských listů

567 578 004

732554850

Jihlavské listy

Parola spol. s r. o.

Fritzova 34,

58601 Jihlava

www.jihlavske-listy.cz

                                        jihlavske-listy.jpg

jarka.jpg

pohreb.jpg

 

Vzpomínám na chvíle, kdy jsem pomáhal realizovat tuto vzpomínku na Jana Mášu, dílo pravnučky Jana Máši Ing. Jarmily Matouškové. Budu se snažit, aby toto dílo bylo stále k dispozici všem, kteří se budou zajímat o život a dílo Jana Máši.

Ing. František Posekaný

 


Aktualizace dne 2.12.2022

 

 

 

 

 

 

 

.